Laithaweb

Jelikož je můj bratr ve věku, kdy rád chodí ven a poznává nové věci, často spolu chodíme na hřiště, kde si hrajeme na písku, stavíme bábovičky, kloužeme se na klouzačce a lezeme po všech možných prolézačkách dnešní doby. Občas mě až překvapí, co všechno mají malé děti na hřišti, jaké různé vymoženosti jsou státem povoleny a připadají mě celkem nebezpečné.
Stačí si zajít na nejbližší hřiště, které stojí jen pár metrů od školky a dvou škol. Nalezneme tu pro ty mladší rozměrné pískoviště, plastovou klouzačku a velmi praktickou fontánku s pitnou vodou, kde si mohou děti umýt ruce. Ale hned u těchto schvalitebných věcí stojí velká provazová pyramida. Věc velmi nebezpečná. Je vysoká asi pět metrů a je to spletenec provazů, po kterém lze vylézt až na vrchol, je to celkem zábavné, až na to, že může každé malé i větší dítě zkoušet lézt nahoru a spadnout. Hned první den, kdy se nové hřiště otevíralo tam jeden dvanáctiletý kluk lezl, spadl a zlomil si několik žeber.
Dále je tu tzv. pohyblivá rampa. Vypadá jako klouzačka, ale hýbe se ze strany na stranu a není do účka, spíše do obráceného účka a tak z ní lze jednoduše spadnout a "nabít si kokos".
Jinde na hřišti jsou zase vysoké horolezecké stěny a nikde není nikdo kdo by je hlídal před malými dětmi. Jasně, od toho tu jsou rodiče, ale musím říct, že i já mám občas problém uhlídat svého malého svěřence.
A jednou  neposledních nebezpečných věcí jsou tu houpačky. Takové ty zavěšené na řetězech. Na těch se houpe rád snad každý. Jenže vysvětlete malému dítěti, že na ni nesmí a když už, tak že se musí pevně držet. Jeden človíček z mého příbuzenstva se jako malý houpal na takové hopačce, pustil se, vyletěl a zlomil si vaz.
A pak nám bude ministerstvo povídat, že máme skvělé parky pro děti. Sice už nenalézáme v písku injekční stříkačky, nebo psí výkaly, ale zato naše děti můžou přijít k ošklivému úrazu, nebo dokonce přijít o život.