Laithaweb

Trošku opožděně,ale přece píšu o své účasti na Geologických exkurzích, které proběhly ve dnech 2.-4.dubna, těsně před Velikonočním pondělím.

První den, 2.dubna jsme jeli vlakem prozkoumávat okolí Křivoklátska. Vlak nám odjížděl v 7:04 z Hlavního nádraží směr Beroun, takže jsme museli brzo vstávat. Venku ještě byla ukrutná zima, takže mnozí navlékli čepice a rukavice. Naše trasa začínala v Roztokách u Křivoklátska a měla končit o mnoho hodin později ve Skryjích. Putovalo nás asi 20, včetně profesora a jednoho psa. Po cestě jsme zastavovali na poněkud dlouhé výklady o různých skálách, o jejich vzniku a stáří, také jsme několikrát zastavili v hospodách na skleničku piva či teplou klobásku. Celou cestu jsme se pohybovali podél toku Berounky a sledovali proměnu skal mezi svrchním proterozoikem a kambriem. Když jsme se dostali k jejich přelomu, vytáhl profesor ze svého batohu geologické kompasy a začali jsme měřit sklon skal a podle toho určovat jejich stáří, no vysloveně zábava:) Taky jsme ale viděli fragmenty oceánského dna, polštářové lávy, vulkanity, atd. Až ke konci dne jsme se konečně dostali na předem určené místo, do Skryjí, kde se nalézá celkem bohaté naleziště trilobitů a dalších fosilií. Takže jsme vytáhli kladívka a začali jsme se hrabat v obrovském množství různých sutin a šutrů. Pár šťastlivcům se podařilo nějakého toho trilobita najít, já jsem si domů odnesla jen pár jejich úlomků a celkem zachovanou zkamenělinu listu:)

Druhý den, 3.dubna jsme se opět vlakem vydali z Hlavního nádraží do Jílového u Prahy, většina z nás byla ještě zmožena z předchozího dne, a tak ve vlaku usnula. Probudila nás až nerudná babka, která se s obrovskými taškami prodírala uličkou a řekla bych, že schválně zakopávala o naše natažené nohy a mumlala si přitom něco jako: "Ta dnešní mládež, všude se jenom roztahuje". Tento den byl nabitý spoustou adrenalinu. Šli jsme podél toku Sázavy a jelikož byla docela rozvodněná, tak jsme jednou museli brodit a jednou přelézat po skalách zatopené části cesty. Nejnebezpečnější ale byl výlez k Pikovické jehle. Muselo se vyšplhat po velmi prudkém uměle postaveném kamenném náspu, ten kdo se bál, tak mohl zůstat dole. Já jsem ale statečně vylezla nahoru, poslechla si výklad a pak se s většími obtížemi pokoušela sešplhat dolů. Nakonec se mi to ale zdárně povedlo a jsem na sebe právem pyšná:) a odtud už jsme šli jen zase do hospody a pak vlakem domů.

Třetí a poslední den, 4.dubna, už jsme byli všichni mrtví, ale dostavili jsme se v plném počtu, protože dnes se měl rozdávat zápočet. Tentokrát nás naštěstí čekala jen krátká trasa, od Braníku do Prokopského údolí. Ani už nevím, co všechno jsme tam viděli, ale mimo jiné i flyšové sedimenty srbského souvrství a zbytky devonské suchozemské flóry. A to byl konec našeho třídenního putování, v jedné malebné hospůdce jsem dostali zápočet a pak se každý vydal úplně vyčerpán domů. V galerii mám pár obrázků, tak se na ně mrkněte;-)mrk